Text: Lukáš 8,22 – 25

čtení: Žalm 107, 23 – 32

 Sestry a bratři,

v životě přicházejí dny, kdy se člověk najednou ocitne uprostřed rozpoutané vřavy ničivých sil, kdy je najednou vystaven náporu, který s ním smýká sem a tam a hrozí, že člověka úplně pohltí, že se v něm člověk utopí. Pevná půda pod nohama je ta tam, dosavadní pocit bezpečí a jistoty se rozplyne, události se vymknou z řádu, který jim dával smysl. Stane se něco mimořádného, co nás uvrhne do hlubokého vnitřního zmatku, v čem si připadáme nazí, bezbranní, vydaní všanc.