Normalizace

Ovzduší poměrné svobody však rychle pominulo. Vpád sovětské armády a jejích spojenců do naší republiky v srpnu 1968 znamenal konec nadějí. Utužení komunistické diktatury přineslo církvi opět větší útisk. Řada farářů byla zbavena státního souhlasu k působení, někteří emigrovali do ciziny. Dohled nad církví byl zvýšen.

V roce 1973 jsme se rozhodli, že opravíme chrám, aby byl jako nový. V dusné době potlačování církve to bylo dosti smělé rozhodnutí.

Hned na jaře jsme postavili lešení kolem celého chrámu, opravili omítky, opatřili je trojím nátěrem, pořídili nové svody, okapy a římsy z měděného plechu. Provedli jsme potřebné nátěry a nechali zhotovit dvě postranní věžičky. Lešení jsme pak přesunuli dovnitř chrámu a nově jej vymalovali. Následoval ještě nátěr lavic, dveří, oken, kazatelny a varhan a vyspravení dřevěné podlahy pod lavicemi.

To vše mohlo být vykonáno dík finanční a pracovní obětavosti členů sboru. Mnozí přicházeli denně po celé týdny. Následovaly úřední kontroly našich účtů. Kde prý vzal sbor peníze na tak nákladné opravy. Projeven byl zlobný údiv nad pracovní obětavostí členů sboru. Bratr farář Batelka měl obtíže s okresním i krajským církevním tajemníkem. Živost a obětavost sboru je provokovala k různým zákazům, k udělování důtek a k výhružkám, že mu bude odebrán státní souhlas k dalšímu působení.

Ve srovnání s šedí veřejných budov města byl kostel nápadně krásný. Tento kontrast zaujal i stranické funkcionáře a z kterési jejich schůze byla pak dlouho citována mezi lidmi připomínka, že „kostely vzkvétají, ale město chátrá.“ Jak případné pro sedmdesátá léta minulého století.

Devadesáté výročí postavení chrámu, připadající na rok 1988, bylo výzvou k jeho dalšímu zvelebení. V zadním traktu za presbyternou vyrostla přístavba, ve které nalezla místo sborová kuchyňka, menší klubovna a sociální zařízení. Byla též opravena terasa před vstupem do chrámu. Při těchto stavebních pracích se opět projevila obětavost mnohých bratří a sester. Zdarma odpracovali přes 4600 hodin.

Ve stejné době se podařilo koupit pro kazatelskou stanici v Bystřici nad Pernštejnem vhodný dům, ve kterém byla přičiněním tamních bratří a sester zřízena shromažďovací místnost a malý byt pro budoucího kazatele.