Čtení Ex 16.2-3+11-18, text kázání Jan 6.1-15
Ten přečtený oddíl začíná tím, jak jde za Ježíšem velký zástup. A končí tím, že Ježíš zůstává sám. Evangelista to zdůrazní slůvkem zcela. Boží syn, který činí divy a znamení Boží lásky a pomáhá člověku v jeho nouzi, zůstává zcela sám. A dost možná bojuje s tím, že jeho znamení zůstávají nepochopena. Lidi ta znamení táhnou ? senzace, změna, vytržení ze stereotypu, (něco jiného než je běžné), ale jak si uzdravující, rozhojňující a nasycující činy vykládají? Zajímá je, k čemu ta znamení odkazují? Už několikrát se Ježíš přesvědčil, že ne. Třeba v Jeruzalémě u rybníku Bethesda. Tam uzdravil ochrnutého člověka, ale vyneslo mu to nenávist znalců zákona - protože neváhal být ku pomoci i v sobotu, v den odpočinku. A kvůli porušení přikázání Mojžíšova zákona se rozhodli ho zabít. On jim na to později řekl: ?Nečekám slávu od lidí. Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.?
Snad proto odchází z velikého města do Galileje ? do míst, kde není tolik učenců. Možná obyčejní lidé by mu mohli líp porozumět. Ale ani v Galileji ? v místě chudoby, těžkého živobytí a odboje ? to nebude lepší. Rádi by to tu udělali králem podle svých představ, aby přinesl zvrat poměrů. Rádi by mu vnutili svou vůli. Ale ta je jiná, než vůle Boží. Ježíš nepotřebuje, aby z něj někdo krále udělal, On je králem. Jen Jeho království není z tohoto světa. A právě v tom je kámen úrazu. Galilejský zástup chce pořádné kralování tady a teď. Chtějí si vydupat krále, který je bude zásobovat jídlem, který vyřeší chudobu, dá jim to, co si přejí a tak je vysvobodí z vnějšího utrpení. To všechno od Ježíše očekávají, to hledají. A nic víc si z jeho divu nevzali. Je to zadarmo, no neberte to. Výhodné - sleva 100%. Proto Ježíš odchází na horu a je zcela sám.
Přesto právě i takovým lidem, kteří uvažují přízemně a násilnicky, On dává jíst. Nepochopili alespoň pro tu chvíli nasycení smysl toho divu, který časem Ježíš sám odhaluje slovy: ?Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo dané za život světa.?
Galilejci, kteří za ním jdou ve velikém zástupu, nemají cit pro duchovní významy. Vede je prostá zvědavost, protože viděli znamení, která činil na nemocných. Vlastně mohl Ježíš tušit, že rozmnožení pěti chlebů a dvou ryb nepochopí jako vzkazující nebo odkazující znamení a namísto toho by z něj učinili krále. A tak přispějí k jeho osamělosti. Přitom byl Ježíš důkladně obeznámen s galilejským prostředím a mohl předpokládat, jak se zástup zachová.
Ale tomu všemu navzdory vzal chleby, vzdal díky Bohu a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. V Janově evangeliu je položen důraz na Ježíšovo jednání. On sám sytí zástupy, bez pomoci učedníků (o níž se dočteme u Matouše, Marka i Lukáše). Jasně se ukazuje, že On sám je Hostitel těch hladových a nechápajících. A oni to snad berou jako samozřejmost nebo jako zázračné vystoupení - evangelista nepíše, že by aspoň poděkovali. Ježíš nedělá kouzelnické představení, ale děkuje Otci a slouží lidem. Podobně dostali kdysi od Boha reptající Izraelci křepelky a manu z nebe, přestože nechápali Boží věrnost a vzpomínali na egyptské hrnce masa. Zástupům dává ten, který jako živý chléb sestupuje z nebe, rybu a chleba. Dostávají jej jako posilu na cestu společně s jeho slovem a ukazuje se, že je dost i pro ty, kdo přijdou později. Je dost i pro ty, kteří dnes nemohou přijít.
Když se Ježíš předtím ptal Filipa, kde se dá koupit chléb pro tolik lidí, byla to ? jak evangelista Jan připomíná ? zkušební otázka. Ježíš chce vědět, jestli si Filip vzpomene na to, co se stalo v Káni Galilejské, když na svatbě došlo víno a přece ho najednou bylo dost. Filip si nevzpomněl. Zato uvažuje o penězích, které nemají. Nepočítá s tím, že Ježíš jedná v moci nebeského Otce. Do jejich rozhovoru spontánně zasáhne jiný z učedníků. Ondřej. Ten, který byl vedle svého bratra Šimona napořád ten druhý a ve stínu. A právě on navrhne možnost o něco lepší. Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co to je pro tolik lidí! Ondřej navrhuje možnost lidské akce, skoro by se řeklo církevní ? ten, kdo je součástí shromáždění dává. Ale ani tahle iniciativa nepřináší řešení nouze. Ani Ondřej se svým aktivním přístupem by nezmohl nasytit celý zástup. Dokud nepřiznají Ježíšovi Jeho moc, která pramení z Boha, zůstanou nechápavými učedníky.
Ježíš je sám mezi židovskými učenci v Jeruzalémě, je sám mezi obyčejnými lidmi na venkově v Galileji, je sám mezi svými učedníky, kteří stále nerozpoznali Jeho moc a lásku. Je nepochopen ve svých znameních a lidé si ho chtějí přizpůsobit podle svého vkusu. Zmocnit se ho a udělat si z něj toho, který by jim vyhovoval. Důsledkem Ježíšova úniku před královskou slávou a mocí je patrně i to, že ho postupně někteří učedníci opouští.
Sestry a bratři, my jsme přesvědčeni, že se Ježíše držíme, ale Písmo varuje i nás - možná, že se jim podobáme: intelektuálům-zákoníkům, kteří řeší principy a zapomenou na svého bližního vedle; těm, kdo v zástupech kvůli své chudobě nebo pocitu bezpráví chtějí vzít věci do svých rukou a nejspíš asi učedníkům, kterým chybí pravá víra, když dojde na lámání chleba. Možná, že se tomu nechápajícímu zástupu v lecčems podobáme i jako církev, která ne vždycky správně rozumí svému Pánu a tak i svému poslání. Ale Ježíš, který ví, co je v člověku, o nás přesto pečuje a sytí nás. Nejen každá večeře Páně, ale každé zvěstování evangelia a každý dobře přijatý dar Ducha se nám stává pokrmem k životu věčnému.
Bůh vydává sám sebe samotě, nepochopení, nechává se pro nás stále trochu nepochopitelně křižovat a čeká, až nám dojde, jak velká je Boží láska. K ní totiž odkazují všechna ta veliká znamení, která Ježíš učinil. Amen