Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou. Mt 5,8

Sestry a bratři, čím je pro nás srdce?
Asi je srdce nejčastěji symbolem lásky. Vnímáme srdce obvykle jako sídlo citů. Je v něm láska, dobrota, radost. O někom řekneme, ten má dobré srdce. Srdce ale bývá naplněno také závistí, hněvem, nenávistí.
Naše city srdcem hýbou a mávají. Srdce je naplněné, přetéká, jindy je prázdné?, skoro to vypadá, že srdce žije svůj život nezávislý na naší hlavě, že hnutí srdce nijak nesouvisí s naší vůli. Plní se láskou či zlobou a my na to jenom hledíme, vlastně možná máme pocit, že s tím nemůžeme nic dělat.

Proti srdci tedy nastoupí rozum. Ten by měl naše nekontrolované city zvládnout a zařadit do nějakého rozumného systému. A tak stojí proti sobě rozum a srdce a člověk je rozdvojený, neví, na kterou stranu se přiklonit. Rozum dostane nevděčný úkol zvládnout přetékající srdce tak, abychom kolem sebe nenadělali příliš velkou paseku.

Možná že tady je důvod, proč je tolik lidí nespokojených, rozpolcených, vnitřně rozbitých. Protože jsme oddělili od sebe rozum a cit a postavili je proti sobě.

Ježíš říká: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou.
A žalmista prosí, stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha (Ž 51,12).
Ani jeden z nich nemluví o chladném rozumu, neprosí, ať pevná vůle spoutá nespoutané srdce.
Pro žalmistu, pro Ježíše, pro lidi jejich doby bylo právě srdce jádrem bytosti. Srdce je pro ně střed člověka. Srdce myslí, cítí, touží, rozhoduje se, rozumí. V srdci se odehrávají lidské zápasy, ne v hlavě, ne v mozku. V srdci člověka se rodí myšlenky, rozhodnutí, jednání.
Srdce je základ života, srdce je život sám.
Žalmista prosí o srdce čisté.
V žalmu, který jsme zpívali, se ptá pisatel: kdo smí vstoupit před Hospodina?
A odpovídá: jen ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě.
K čistému srdci patří nevinné ruce. Nelpí na nich bezpráví. Ryzí srdce je prosté falše. Není v něm místo pro neupřímnost, vedlejší záměry. Čisté srdce je průzračné, bezelstné, nejsou v něm nevyzpytatelné cesty ani záludné zatáčky.
Čisté srdce není totéž co čisté svědomí. Čisté svědomí je dobré. Znamená, že se člověk neprovinil, je bez viny. Čisté svědomí má člověk, který se právě ubránil zlému činu.
Ale čisté srdce je mnohem víc než jen neudělat něco zlého.

Pokud jsme schopni sami na sebe pohlédnout trochu sebekriticky, tušíme, že se asi jen tak nemůžeme vykázat srdcem,ve kterém by nebyla alespoň jedna podivná zákruta nebo špatná myšlenka. Máme nad tím tedy mávnout rukou a říct si, to není nic pro nás? To se nás netýká?

Týká se nás to. Klidně se můžeme přiřadit k těm, kdo Ježíše tehdy poslouchali. Můžeme se postavit vedle nich. Jsou na tom stejně jako my. Srdce všelijak zaneřáděné a zjizvené. Cizí i vlastní vinou.

Blahoslavení čistého srdce? Proč jim to tedy Ježíš říká? Protože to stojí za to. Stojí za to, mít srdce čisté. Toužit po něm. Touha o čistém srdci není něco, co by mělo vyvolávat nepochopení nebo posměch.

Kde se berou mezi lidmi zlé věci? Ježíš docela realisticky ví, že pramen zlých věcí je zase v lidském srdci. Například v rezignaci na to, že by mělo cenu snažit se o něco dobrého.
Ale i pramen dobrých věcí je v lidském srdci. Proto stojí za to, usilovat o čisté srdce. Protože každé jednotlivé svobodné a čisté srdce je naděje pro nás, pro naše vztahy, pro svět.

Jenže my víme, že sami od sebe čisté srdce nezískáme. Končí nezdarem všechny snahy a nabádání, jak by co mělo být, co bychom si měli myslet a jak se chovat. Vyvolávají často jen odpor nebo zraňují. Sami od sebe nedojdeme k ideálu dokonale čistě cítícího, myslícího a jednajícího člověka.

V jiném žalmu prosí pisatel: Srdce čisté stvoř mi, ó Bože. Zralý člověk pozná a věří, že čisté srdce tvoří Bůh. Ne my sami. Bůh očišťuje srdce a obnovuje přímého, rovného, nezáludného ducha.
My o to můžeme prosit. Budeme zpívat píseň ?Stvoř srdce čisté?. Můžeme jistě ke svým prosbám přidat i své úsilí. Máme svobodu, můžeme se rozhodovat, smíme přece rozlišovat, na čem záleží. Můžeme Pánu Bohu připravovat cestu. Nejsme bezmocné loutky, máme svobodu i odpovědnost. Ale úplně čisté srdce může stvořit jen Bůh sám.

Ježíš blahoslaví lidi čistého srdce. Ty, kteří dobře vědí, že jejich srdce má do čistoty daleko. Proto se vydali Pánu Bohu. Chtějí žít v jeho blízkosti. Chtějí být napojeni na pramen čistoty. Neutíkají ze světa, neuzavírají se před těmi, kdo po čistotě třeba netouží. Čisté srdce není něco, co by člověk měl pro vlastní potěšení. Čisté srdce klidně proniká do světa beze strachu, že o svou čistotu přijde. Neuzavírá se v soukromí. Ale vnáší mezi lidi jasnost a přehlednost. Průhlednost. Jeho ano znamená skutečně ano a ne znamená ne. Nehledá za slovy a činy druhých jiný smysl a vedlejší úmysly.
Čisté srdce je také zbaveno veliké tíhy. Protože nemusí nic hrát, nemusí nic skrývat ani vymýšlet, nemusí uhýbat. Jeho cesta je rovná.

Tuto čistotu a přehlednost vnáší do vztahů očištěné srdce. Křest připomíná všem pokřtěným, že byli očištěni tím nejcennějším. Že za ně Ježíš Kristus dal život. Aby oni žili plně, čistě. Křest nás vždycky znova ujišťuje o tom, že patříme někomu, komu na nás nesmírně záleží. Proto se nebudeme bát, nic a nikdo si na nás nemůže dělat poslední nárok. Patříme Kristu, jsme napojeni na Boží pramen čistoty. Nemusíme se ničeho bát.

Pak se dějí krásné věci. Vážíme si každého dne. Jsme vděčni za lidi, se kterými žijeme. Máme radost z každého setkání, z každého vyřešeného konfliktu, radujeme se nakonec z každé krize, kterou jsme prošli a neztratili přitom cestu.

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou. Ježíš přidává veliké zaslíbení. Budou vidět Boha. Teď ještě ne. Teď Boha můžeme zahlédnout ve svých bližních, v lidech, které potkáváme. Ale máme před sebou ještě plnou blízkost. Plnou radost z Boží přítomnosti. Proto prosíme: Srdce čisté stvoř mi, ó Bože a obnov ve mně ducha přímého. Amen.
HP 25.1.2004