Narodil se někdo, kdo nabízí záchranu. Kvůli tomu jsme tady. Abychom tuto zprávu slyšeli. Svatý Bůh se rozhodl stát se člověkem. A žít jako my. Od narození až po smrt.
Smíme dnes slyšet tuto jasnou, nekomplikovanou zprávu: Bůh nabízí záchranu. Každému. Ať o Bohu víte nebo nevíte. Ať v něj věříte víc, nebo docela málo. Nebo vůbec. Ať jste v kostele pravidelně, nebo jenom občas.
Narodil se někdo, kdo nabízí záchranu. Umí to. Dokáže to. Je toho mocen, nás zachránit. Bůh stvořitel, Bůh jemuž není rovno, jehož není možné si ani představit. On zachraňuje člověka.
Dělá to zvláštním způsobem. Skrze dítě narozené z ženy. Tak, jak každé dítě bez výjimky bylo a je narozené z ženy, tak i Bůh.
To bylo o Bohu.

Nyní o člověku.
My tu záchranu buď přijmeme nebo nepřijmeme. O to jde. Tolik svobody máme, abychom se sami rozhodli. Dosud Bůh stále dává čas, stále je to rozhodování možné.
Není to snadný čas. Je to čas naplněný vším možným. Radostí i smutkem. Rozením i umíráním. Otázkami i pochybnostmi. Možná váháním, Bůh ano, Bůh ne, k čemu to vlastně všechno je?
Není možné výrazně ten čas změnit. Je takový a do Kristova příchodu takový zůstane. Je možné měnit sebe.

Příběh mudrců nabídne možnost, jak. Nabídne možnosti, co můžeme my. My křehcí, se svými otázkami a pochybnostmi. Nejsme žádnými suverény víry, kterým je vše jasné.

Ti mudrci se vydali se na cestu. Dali se do pohybu. To přece můžeme. Dovolit pohyb v našem životě. Nemusíme závistivě či posmutněle sledovat krásné příběhy hrdinů v televizních seriálech. Sami ty příběhy života můžeme absolvovat. Sami se můžeme nořit do svého příběhu, každý nový den má své pokračování. Sami můžeme hledat Boha, ptát se, zkoumat. To je činnost bez ustání. Není to snadné tak, jako se zeptat někoho na cestu k nádraží, nebo kolik co stojí. Je to náročnější. Může to bolet, vydat se hledat Boha, bližní, sebe. A můžeme s tím začít hned!

Ti tři chlapíci z východu se ptají. Kde je ten narozený král Židů? Kde je? Ptáme se? Ptáme se Boha a po Bohu? Ptáme se bližních a po bližních? Ptáme se života a po životě? Zdá se nám to málo, ptát se? Ale tím všechno začíná! Bůh po nás nechce nadlidské výkony hodné úderníků nějaké pětiletky, ani úkoly které dává král v pohádkách zamilovaným mladíkům toužícím po krásné princezně. Nepotřebujeme zvláštní výbavu a značkové nástroje a přístroje. Docela obyčejně se ptát, sebe, bližních, Boha.
Ježíš hledal ty, co se ptali, křičeli, naříkali, ty, kterým nebylo všechno jasné. Ti ho přitahovali, v nich byl život, v nich to pulsovalo. S nimi bylo možné něco dělat. S stejně tak dnes. Určitě i dnes jej, Vzkříšeného Krista takoví přitahují, i dnes může, je schopen s takovými něco dělat.

Viděli hvězdu. Asi měli otevřené oči. Mít otevřené oči a vnímat, co vidím. Opět to není nic, co by zvládli nadanější a schopnější lidé než my. Vidět, co k vidění je. Chtít to vidět, udělat místo pro to, abych to viděl.
Kdo jezdíte dlouhé trasy za volantem asi znáte tu pochybnost. Už jsem dorazil domů do Nového Města na Moravě. Tak to jsem musel projet Žďárem, ale vůbec si to nepamatuju. Musel jsem tam být, musel jsem mít oči otevřené, když jsem dojel autem bez nehody domů. Ale vůbec nic jsem neviděl. Jako bych tam nebyl. Můžeme prosvištět životem a nevšimnout si, že jsme někde a s někým vůbec byli.

Mudrci se zaradovali a padli na zem a klaněli se. Padnout na zem a klanět se. To je znamení že jsme na dobré cestě. Když pocítíme touhu padnout na kolena, nebo když na ně prostě padneme. Žasneme a vyznáváme, že je někdo nade mnou, před kým nelze být v jiné pozici, než na kolenou. Děkovat, prosit, chválit, žasnout.

Narodil se někdo, kdo nabízí záchranu.
My tu záchranu buď přijmeme nebo nepřijmeme. V čase, který zbývá,
smíme dovolit pohyb v našem životě.
Smíme se ptát a naslouchat.
Smíme padat na kolena před Bohem. V úžase. On se neštítil spojit se světem, který stvořil.
To mu na něm, i na nás, asi hodně záleží!
Amen