Daniel Ženatý

158,1

Oslavujte Hospodina, neboť jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.

Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Oslavujte Pána Pánů, neboť jest věčné milosrdenství jeho.

89

Hospodine, Pane náš, zde jsme. Stojíme před tebou. Každý sám za sebe, a přesto tvým Duchem spojeni jedni s druhými, společně.

Děkujeme za další možnost slyšet tvé slovo. Kolik těch možností už bylo, nespočítáme. Doufáme sice, že jich ještě hodně bude, ale zároveň vlastně nevíme, zda to není možnost poslední. Proto chceme slyšet o tvých moudrých skutcích. Z nich se radovat, jimi se posilovat. Ty sám dobře víš, kolik neslavných a hloupých skutků jsme schopni udělat. Často právě tehdy, když si myslíme, že jsme úplně v pořádku a nic se nám nemůže přihodit.

Dávej nám, hříšným lidem Hospodine zaslechnout zvěst o tvé svatosti a dokonalosti. A také zvěst o tom, že svou svatost a dokonalost nám dáváš. Nauč nás ji přijímat.

Prosíme tak pro zásluhy tvého syna a našeho Pána a Spasitele, který s tebou a Duchem svatým kraluje na věky věků. Amen

Ř 12,1-8

406

1 Sam 16,1-13

Doba prvního izraelského krále Saule už pomalu končí. Saul se neosvědčil, Bůh ho zavrhl. Už s ním nebyl. Saul sice dál kraloval. Ale Bůh s ním nebyl.

Ech, to je hrůzné pomyšlení, že by s námi nebyl Bůh. Že by nás jen tak nechal, žijte, buďte, už mne nezajímáte.

Prorok a kněz Samuel. Bylo mu líto, že se to se Saulem nepodařilo. A Hospodin ho napomene, jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Zvláštní napomenutí. Má truchlení nějaký čas? Má nějakou dobu a pak už je po něm? Jako zrají plody a obilí, zraje tak obdobně i čas smutku? A jako je třeba v pravý čas sklidit obilí i ovoce, je třeba sklidit smutek, jinak shnije a je nanic?

Hospodin posílá proroka kněze Samuele do Betléma k Jišajovi. Vyhlédl si krále mezi jeho syny. Trochu závist na nás sedne, my si krále pracně hledáme a žádného pořádného nemůžeme najít, izraelcům ho našel sám Hospodin. To se jim to žilo.

Samuel se zdráhá. Vždyť jde Hospodine o život! Král Saul žije, kraluje a já půjdu pomazat, ustavit nového krále? Saul se to dozví a zabije mne.

Dává i nám Bůh úkoly, které nás něco mohou stát? Čas? Peníze? Místo? Život?

Hospodin sděluje Samuelovi, jak si má poradit. Nemusí tam vejít a křičet, jdu ustanovit nového izraelského krále. Běž tam, vezmi s sebou jalovici a řekni, jdu obětovat Hospodinu. A Hospodinu obětuj. To je vše. Bůh už se postará, že tam ten správný Jišajův syn bude, aby mohl být pomazán za krále.

Samuel šel. Vešel do Betléma. Vyděšení starší města mu spěchají vstříc. Když se v malém městě náhle zjeví nejvyšší autorita země, je to poprask. Něco se děje. Když se na pracovišti náhle zjeví nejvyšší šéf a jde k nám, také asi nejprve ztuhneme, co se děje. Co jsme provedli. Tak i Betlémští radní. Co se děje, přinášíš pokoj? Samuel odvětil, pokoj.

Možná by nebylo marné takhle na počátku rozhovoru, události jasně říci ? co přinášíš, pokoj? Nepokoj? Ušetřili bychom mnoho času nervózním sledováním, co se vlastně z toho všeho vyklube.

Přišel jsem obětovat Hospodinu. Neřekne, přišel jsem pomazat nového krále. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se, a pojďte se mnou. Pak posvětil i Jišaje a jeho syny.

Pak začíná přehlídka Jišajových synů. Hned první z nich, Elíab se Samuelovi líbil. To bude asi on, nový král! Ale Hospodin mu řekl, ať nehledí vzhled ani na Eliabovu vysokou postavu. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co je před očima, Hospodin však hledí k srdci.

To známe, tušíme, že se často necháme oklamat vzhledem. Víme, že nám dá práci prohlédnout až k srdci. Krásný zevnějšek nevypovídá celou pravdu o stavu vnitřku. Na prvý pohled sympatický člověk nám za chvíli může jít na nervy. A kolik přátel máme z těch, kdo se nám, když jsme je viděli poprvé, ani trochu nelíbili.

Už všichni synové prošli před přísným zrakem Samuele, ale k žádný nebyl Bohu dost dobrý. A tak i ten nejmladší, asi v mysli otce Jišaje bezvýznamný a bez šancí, přijde. Pase stádo. Bez něj Boží hostina nezačne. Čekají na něj.

A tak přichází David, krásného vzhledu, ryšavý, s krásnýma očima. Tu Hospodin řekl, pomaž ho. Samuel vzal roh s olejem a uprostřed bratrů jej pomazal. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále.

To co neměl Saul, to měl David. To cosi od Boha. Ducha, přízeň, přítomnost.

**

Dnešní neděle se nazývá svátek křtu Páně. Připomíná se Ježíšův křest. Toto jest můj milý syn, zaznělo z nebe. V něm se mi zalíbilo.

A na počátku, kdesi v šeré mlze minulosti toho Božího syna, stojí ten kluk co pásl dobytek, co ho povolali a náhle pomazali králem. Ten stojí na počátku řady synů a vnuků a jejich synů a jejich vnuků. Až k Josefovi v Nazaretě, až k Ježíši.

Mnoho se změnilo a mnoho zůstává shodného.

Krále už nemusíme hledat. Máme jej, Ukřižovaný a Vzkříšený Kristus je naším Pánem. On dává život. Pozemští králové jsou hodni respektu, měli by mít autoritu. Přejeme si, aby byli dobří. Ale život nám nedají, ze smrti nás nevychvátí.

Bůh k nám obvykle nemluví tak, jako mluvil k Samuelovi. Neříká většinou, kam máme jít a co

máme dělat. To je teď jinak. Mluví k nám skrze Krista, na něm poznáváme, co je dobré a co není, co se Bohu líbí a co ne.

Obdobně jako Samuel se ocitáme v situacích, kdy si říkáme, ať udělám to či ono, beztak to bude špatně. Svět se dnes rozhoduje jak dál v Íráku. Každé řešení je špatné a přesto je nějaké nutné.

Obdobně jako Samuel i my cítíme, že konec věcí je nadohled. Už je jiný věk, království Boží se blíží stále víc. A v tom jak je nadohled, už můžeme jít a něco dělat. Smýšlet o sobě střízlivě, sloužit, povzbuzovat. Každý zcela jistě máme rozličné dary podle milosti, která nám byla dána. Každému z nás.

Proto už teď můžeme něco dělat. I když nás potkají síly, s nimiž Bůh není. A ony jsou silné. Smrt, nemoc, pýcha, závist. Jsou tu, ale Bůh s nimi není. A protože jeho království je už za kopcem, nemusíme se bát. Smíme věřit, že Bůh je s námi, že nás posílá. Třeba chystat hostinu pro lidi kolem nás. A v Kristově moci i pro ty, kdo nám ublížili nebo my jim.

Pane Ježíši Kriste, ty jsi s námi. Tak proniká světlo, naděje i láska tam, kde se drží moci síly, které tě nemají rády. Amen

257

Kriste, Pane náš, je to děsné pomyšlení, že bys nás nechal jen tak bez pomoci.

Dávej nám poznání, kdy je čas smutku a kdy je čas radosti.

Jistě i nám dáváš úkoly, které nás něco stojí. Čas, peníze, námahu. Dej, abychom přemáhali lenost a poznali, co je důležité a co je pro tvé království.

Toužíme po tom, aby k nám přicházeli lidé a přinášeli pokoj. Tušíme, že musíme začít od sebe, aby tomu tak mohlo být.

Pomáhej nám, abychom dokázali hledět k srdci, abychom příliš rychle nevynášeli soudy jen podle toho, co vidíme.

Tvé království je nadohled. Proto prosíme za ty, na které dosahují síly, které nemáš rád. Nemoc, samota, ponížení, smrt.

Prosíme i za naše sestry a bratry ve Veselinovce, Bohemce, i za ty kdo jsou v Innsbrucku a Betzingen. Spol a nahlas voláme Otče náš,

Poslání a požehnání:

Jako vyvolení svatí, Boží a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost pokoru a trpělivost.

Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.

Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.

A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo.

Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.

685